Rybolov na přehradě v horách

Přidáno: 12. Duben, 2011

Každému z nás se za rybářský život přihodí, že se mu naskytne možnost navštívit s rybářským prutem lokalitu, která je něčím zvláštní. Mnozí cestují za rybami až na kraj světa a zážitky z těchto výprav přirozeně plní stránky rybářských periodik.

Abych se přiznal, po rybářských a svým způsobem exotických výpravách daleko od domova se mi vůbec nestýská. Možná to je tím, že se každý den rád vracím domů. A zcela určitě je to tím, že České a Moravské kraje jsou tak krásné, v nich vody plné ryb a překvapení. Abych je poznal alespoň z desetiny, potřeboval bych jeden život navíc. To je ta optimistická verze, skutečnost někdy pokulhává a občas je nutné sejmout z očí růžové brýle. Zjistíme, že podmínky k vykonávání rybářského práva v okolí města Ústí nad Labem se rok od roku zhoršují, mají ruku v ruce s úpadkem morálky dnešní společnosti klesající tendenci. Přišla privatizace některých stojatých vod, které po dlouhá léta obhospodařovala místní organizace rybářů. Některým revírům privatizace možná prospěla, jiné projekty si dovoluji označit jako velmi, velmi nepovedené. Početná obec rybářská i nadále ustupuje. Ustupuje komerčním projektům a podnikatelským záměrům, které svojí povahou nahrávají pouze určité skupině lidí. Celospolečenský vliv na vytváření vztahu člověka k přírodě, který rybářský sport pomáhá vytvářet je odsunut do pozadí. A státem řízené úřady mlčí. I z těchto důvodů se celková plocha k rybolovu pro rybáře v nejbližším okolí města zmenšuje. Jednou jsem u řeky slyšel podivné vyprávění jednoho rybáře, který vzpomínal na útržky svého divokého snu z minulé noci. Vyprávěl o budoucnosti o demonstrujících rybářích, kteří jako akt tichého protestu nahodili své udice do kašny na náměstí, aby ukázali za okny stojícím konšelům, že už nemají kam nahodit své udice. Za své vyprávění byl dalšími přítomnými poslán kamsi do tmy, že prý nemá pít tolik vína ale… Konec pláče nad černou budoucností, vždyť ještě není tak zle. Tak se klidně spokojím s rybami, které tady v druhovém zastoupení a velikostech žijí.

Osud mě však zavál do končin zatím neznámých.

A tak při jednom podzimním výletu za houbami do výše položených oblastí našeho kraje zavítám do údolí v kopcích, kde se na velké ploše rozprostírá nádherná přehrada, sloužící jako zdroj pitné vody pro zdejší kraj… Byl podzim a příroda zdejší krajiny se oblékla do šatu dost podobnému svým vzhledem tomu Kanadskému. Přehrada, která zde plní svoji funkci téměř padesát let, ukrývá ve svých vodách nejedno překvapení. Hlavními obyvateli ledových vod přehrady jsou lososovité ryby, vzácnější jsou candáti a hojní jsou zdegenerovaní okouni. Přítomnost dalších druhů ryb však nelze vyloučit.

Vlastní rybolov zde vzhledem k přísným ochranným opatřením platícím na zdrojích pitné vody povolen není. Z doslechu však vím, že existuje několik povolenek vydaných správcem přehrady na kontrolní odlov a jakýsi výzkum zdejší rybí obsádky. Při pohledu na tu nádheru jsem si umínil, že použiji všech legálních cest, abych zde mohl alespoň jeden den rybařit. Přes zimu jsem zjistil všechny podmínky a povolenky pro sebe a své přátele, kterým jsem chtěl udělat radost a zamluvil je. Pak následoval ještě proces „lustrací“ pro každého z nás. Nikdo nesměl být disciplinárně řešen za přestupky proti rybářskému řádu a místní organizace rybářů každého z nás musely dát každému doporučení. Tak se nakonec stalo, že Já, Tomáš, David a Petr máme příslušné doklady, na základě kterých nám může být hrázným vydána povolenka ke kontrolnímu lovu ryb na této krásné a svým způsobem unikátní přehradě v horách.

Je začátek června, ze sluncem, vyhřáté nížiny vyrážíme vzhůru do strmých kopců a Davidův automobil hravě polyká první kilometry horské etapy vedoucí k nevšedním zážitkům, nevšedního rybolovu. Při překonání vrcholků hor směřujeme do údolí. Bude slunečný den, ale tady 800 m nad mořem mají traviny kolem úzké silnice stříbrný nádech, to jak je pohladil svojí ledovou dlaní noční přízemní mrazík. Údaj na palubní desce automobilu hlásící venkovní teplotu lehce nad nulou sledujeme docela s obavami. Oproti patnácti stupňům v nížině je to zajisté rozdíl.

Jsme na místě, nikdo moc nemluví, jakoby nám úžas a chlad kradl slova… Ostrý horský vzduch. Po převzetí povolenek jsou nám vysvětleny podmínky rybolovu a také pravidla, kde se smíme a kde se nesmíme pohybovat. Naše otázky samozřejmě směřují k historii úlovků ve zdejší vodě. Letos prý je voda ještě hodně studená a ryby prý vůbec neberou. Jak jinak. Dávné úlovky třičtvrtěmetrových potočáků a téměř metrových candátů dávají naději. Vždyť mí přátelé nejsou v rybařině žádnými elévy a snad i proto spatřuji společně s radostí v jejich očích také rozhodné odhodlání. Odhodlání ulovit v narezavělých hlubinách svůj neopakovatelný zážitek.

Zdejší rybolov je prakticky veden v duchu chyť a pusť, pouze škodlivé ryby nesmějí být vraceny zpět do vody a tak okouni a perlíni mají být obohacením potravního spektra našich trávicích traktů. Z vody, které se můžete bez obav napít, musí být i tato droboť plná lahodných chutí.

Na jemné vláčecí pruty se slabými vlasci navazujeme mikronástrahy opatřené pouze jednoháčky bez protihrou. Hned první ladná pouť malé nástrahy je kdesi za potopenými travinami rázně narušena neurvalým klepnutím do nástrahy. Špice jemňoučkého vláčáku se zaklepe jako malinkatý psíček v cizím prostředí. U hadiny se převalí rybka velikosti dlaně a zachráněna, volná a svobodná se zavrtává zpět do vlajících travin. Oslněn ostrým sluncem vlastně ani netuším, jakýto rybí druh atakoval gumovou nymfu. Po chvíli má první kontakt s rybí drobotí Tomáš, jemuž ochutnal titěrnou nástrahu malinký siven. Musel být řádně vyděšen, když jej neznámá síla vyzdvihla nad hladinu domovské vody, kdy se střetl s dosud neznámým protivníkem, jenž jej posléze uchopil do mokré dlaně, aby vyjmul ten zatraceně ostrý předmět z jeho hladové tlamičky. Postupem času hlásí úlovky David i Petr. Poklidný život hladových pstroužků, sivenů a okounků na chviličku mění svůj řád, když jsou po kratičkém pobytu na souši puštěni zpět. Velikost okounků by sotva uspokojila sousedovi vyhublého kocoura a házet rybky liškám, které zajisté po nocích šmejdí po březích, se nám nechce. Velikost ryb je pro nás zklamáním, ale zajisté je vše převáženo pobytem v nádherné a čisté přírodě. Ošleháváni studeným větrem nevnímáme sílu slunečních paprsků, které připalují naše tváře, paprsků, které dopadajíc na zvlněnou hladinu, mění se ve fialové drahokamy. Tak předvádí matička příroda své poklady.

Postupujeme směrem k přítoku, dlouhé míle mezi balvany a travinami. Chytáme drobné rybky a také trháme nástrahy v neznámém prostředí. Blíží se poledne a únava na sebe nenechá dlouho čekat. Uleháme do travin k odpočinku. Čistý vzduch a teplo slunce společně s únavou způsobují, že okamžitě usínáme. Nevím, jestli se mým kamarádům něco zdá, ale já nemám sny žádné. Než upadám do rybářského bezvědomí, ještě po oku pohlédnu na Petra, který ač zmožen od totální přívlače neustále trpělivě nabízí své smáčky malým živým salmonidům a také mrtvým, zkamenělým pařezům… pařezům… pařezům. Jediný přežil.

Probouzím se jako první. Kamarádi leží v až nepřirozených polohách, jak mrtví a pobití husité po bitvě u Lipan. Jen pohozené krvavé růže kolem nejsou. Jediný Petr drží potrhaný prapor nad hlavou, vzrušeně cosi řve do větru, jehož mocný dech se mění v šum vlajících trav a větví stromoví. Až na druhý pohled vidím, že prapor není praporem a to co drží nad hlavou je rybářský prut, který se mocně sklání pod energií vycházející z hlubiny. Rázem se probouzejí všichni. Šplouchanec na hladině. Metrový pstruh? Proboha! Ne je to překrásný candát ve svatebním šatu, kterého vyrušil mistrně vedený smáček z obřadu. Na čtrnáctce vlasci je to nerovný souboj, ale když Petr sevře candátovi zátylek, je jasné že vyhrál. Naprosto zaslouženě. Jen kratičké fotografování a může se tento osmdesáticentimetrový krasavec vrátit zpět do svého světa…

Nálada je okamžitě úplně jinde a všichni touží ulovit další candáty ve svatebním šatu. Bezúspěšně, porce ulovených zážitků mimořádného dne je bezezbytku snědena. Loučíme se s přehradou v horách.

Všem lovcům zážitků, Vašek Turek.