Úplně obyčejná rybařina

Přidáno: 14. Listopad, 2015

Konečně! Konečně zase usedám k počítači, abych se s Vámi podělil o nevšední zážitky spojené s úplně obyčejnou rybařinou. Víte, dost lidí mi říkalo, kdy už konečně přesedláš na rybářskou modernu, aby Ti v rybaření neujel vlak? Odpovídám všem stejně. Nikdy!

Poklidně kráčím podle kolejí, vlaky nechávám projíždět kolem a ještě jim s radostí zamávám. Rybařinu si užívám jako tu nejkrásnější zábavu , na čas u vody nehledím, fotky trofejních úlovků, ani důkazy rybářské obci, že jsem nejlepší z nejlepších nepotřebuji. Mezi mnou ,přírodou a čímsi tajemným tam nahoře , panuje úžasná dohoda. Já si zachovávám respekt k nepoznaným částem tajemna přírody, budu pokorný věčný žák a příroda mi jako moudrá učitelka otevře své katedry. Slíbil jsem jí i sám sobě, že jí nepodvedu a neošálím různými výkřiky techniky a neokradu sebe o moudro, které získám při jejím poznávání. Tak tedy jako každým rokem přicházím na břehy kouzelné tůně, abych opět pootevřel komnaty poznání a obohatil svoji duši krásným zážitkem. Už ty sezóny ani nepočítám, vím jenom, že se pomalu blížím k rybářskému ráji a jsem rád, že mohu svobodně chytat, kde chci a jak chci. A to navzdory pro někoho nesmyslným zákonům, které nás rybáře omezují. Mě neomezuje vůbec nic, pravidla beru jako zákon, který doprovází všechny lidské činnosti, rybařinu nevyjímaje. Věřte mi, že mi rybářský osud každým okamžikem nachystá situace, při kterých nabývám přesvědčen, že Bohové doprovázející mě rybařinou musejí být šílení. Ostatně, posuďte sami.

Sezónu jsem zahájil famózní pstruhařskou výpravou a tak datum, kdy stanu na břehu Kouzelné tůně volím trošku nostalgicky. Dvacátý šestý duben. To je památné datum. V tento den roku 2006 jsem v těchto místech ulovil svůj dosud životní úlovek kapra. Jikernačku Libuši, která prošla později nejspíše procesem změny pohlaví a všemi dalšími lovci, kteří jí ulovili byla pojmenována jako Buldozer. Tenkrát před devíti lety to v mém podání byla neskutečná dávka štěstí a obrovská náhoda, že jsem tuto rybu na matchový prut a šestnáctku vlasec vůbec zdolal.Od té doby jsem načerpal mnoho zkušeností, takže vím, že opakování takového příběhu není nemožné.

S volbou místa si nedělám vůbec problém.Vítr sice nefouká žádný, ale na hladině se pohybuje souvislý pás snad všeho, co spadlo ze stromů při prvním odkvětu vegetace. A to je jasná nápověda.Rybu tuto plovoucí spižírnu následují a je-li tato spižírna ohřáta sluncem, najdeme na širé vodní pláni průsečíky těch největších rybářských nedějí. Sundavám ze zad velký batoh, který je narvaný krmením. Řepkou, pšenicí a troškou kukuřice. Celý batoh váží něco přes 25 kg, k tomu připočítám 7 kg futrál s pruty a 4 kg tašku s židličkou a pitím… to je slušný výkon,ale dřina to není. Rybářská vášeň mi pomáhá a tíhu nadlehčuje.Neunaví li se mysl, neunaví se ani tělo. A stejně při pohledu na skvosty mé rybářské výbavy srdíčko jen poskočí… Plavačkový prut match s navijákem centrepin,s šestnáctkou vlascem a splávkem z dikobrazího ostnu. Vymazlená klasika lahodící oku. Druhý prut, medium feeder a dvacítkou vlascem. V klidu, vsedě z židličky provnadím pomocí lopatky. Nalevo pod převislý strom, kde je hloubka asi metr a půl prokrmím pšenicí a řepkou, napravo prokrmím asi deset metrů od břehu vzdálený zlom na dně. Do krmení přidávám větší podíl kukuřice a po provnadění partiklem přihazuji ještě 2 lopatky pelet a jednu lopatku miniboilie. Vše si v klidu připravím a ponechám nenahozené pruty ve vidličkách. Vezmu si jen dalekohled a polarizační brýle. Moc rád pozoruji jarní vodu plnou života, musím jenom popojít na vyvýšené místo a ještě vylézt na strom. Otevírá se přede mnou ráj. Obludná těla monstrózních kaprů, jakoby je slunce tahalo z hlubiny, líně křižují vodou asi půl metru pod hladinou. Jsou vidět i amuři,jeseni a do drobných rybek útočící boleni. Vím, že bude dobrý den. To ostatně poznám i podle vody. Neumím to popsat přesně, hladina má svojí strašně přívětivou, jakoby smějící se tvář, to ryby vždycky berou. Vracím se na své místečko, na háček prutu na plavanou nastražím dvě zrnka krásně vonící uvařené pšenice, z centrepinu povytáhnu průvěs a spodním hodem posílám vše pod převislou větev torza staré vrby. Na druhý prut nastražuji mimo háček boilie o průměru 14 mm a posílám je doprostřed provnaděného koberce rozloženého na terénním zlomu dna. Ze zvoleného místa mám dobrý pocit. Sedím v desetimetrové průrvě mezi padlými stromy. Šílené? Ano, pro neznalého rybáře ano. Ale v minulosti jsem přišel na fígl, díky kterému jsem i ve stromech zdolal velké kapry na slabý vlasec. Jelikož silným sestavám a vlascům o průměru výpletu do tenisové rakety nevěřím, musel jsem se vydat jinou cestou. V létě roku loňského, kdy bylo málo vody, jsem si místa prošlápl. Větve stromů padlých do vody se nedotýkají dna. Mezi dnem a konečky nejdelších větví je více než metr. Když jsem v minulosti okamžitě po záseku kapra potopil celý prut pod hladinu, se špičkou směřující ke dnu, podařio se, že kapr větve podplul, stejně podplul i větve dalšího stromu a narazil až do protilehlého břehu malé zátočinky, otočil se a hledal spásu v hloubce. Když směřoval do stromu na druhé straně udělal jsem to samé. Funguje to spolehlivě. Když rybu zdolávám opatrně, nezmatkuji a jsem předem smířen s její potencionální ztrátou, dá se vyhrát i neuvěřitelný souboj, kdy laickým pohledem viděno, není žádná šance na vítězství.

Červeně natřený hrot dikobrazího ostnu mizí pod hladinou a už si vychutnávám skvělou zdolávací práci prutu. Na háčku se zmítá dobře půlmetrový jesen. To je teprve začátek, za hodinku jich chytám pět, jsou přibližně stejné velikosti. Ze zvonu vzdáleného kostela je slyšet odbití času poledního. Doba, kdy velcí kapři již rozrývají dno, na němž spočívá koberec vonného a chutného krmení. Soustavné pásy bublinek tvořící se na hladině, kam směřují odkudsi ode dna, mě nutí mít oči na stopkách a aktivovat své postřehy na stupeň nejvyšší pohotovosti. Špička feederu se občas zachvěje, jak o vlasec zavadí ryba, co se dole krmí. Tyto chvíle vzrušení… jaké tam jsou ryby, zaberou? Tyto chvíle vzrušení dávají zapomenout na všechny světské starosti, jste prostřednictvím prutu a vlasce v kontaktu s tajemným vodním světem. Klep, klep a uctivá poklona feederové špičky, to jsou jasné signály k záseku.Důrazný a nekompromisní tak ryby směřující rovnou do stromu. Ohnutým prutem probodnu hladinu a špičku tlačím ke dnu jak jen to jde. Také se snažím nataženou rukou vystrčit prut co nejvíce nad hloubku, kde je možnost, že vlasec zavadí o dolu trčící větve stromu menší. Sportexové médium je ohnuto do uctivého oblouku, brzda přede bzzzvzzzzzz! To je ono, to je ono, jen neudělat chybu. Ryba vymetá roh zátoky a peláší na hloubku. Jako přes kopírák, mám ty kapry přečtené. Ryba přesně podle předpokladů míří pod strom napravo, jsem klidný, opětovné potopení prutu. A už se otevřela hladina! Kapr, velký kapr co má určitě přes deset kilo, mocně mávnul ocasní ploutví a vypálil zase na hloubku.Jenže teď se již bojuje plně v mé režii. Do prutu se opřu a kapra zabrzdím, jako kočí splašeného koně.Kapr udělá další závar na hladině a dolů ke dnu jej už nepouštím. Do ruky beru prostorný podběrák a za chvíli v něm kapr leží jako spící miminko v kočárku. Je to kapří mamina s obrovským břichem, které je zajisté nacpáno jikrami.Kapří mámu měřím ..84 cm, váhu mohu odhadnou na cca 13 kg. Hodlám pořídit rychlé foto kapra na mokré síti podběráku, nehodlám rybu vůbec zvedat a pózovat s ní dlouhé minuty před samospouští. Také baterie fotoaparátu je mimo energii.Tak co, fotka nebude.Kapří maminu v síti podběráku opatrně vyklopím do vody. Když chci znova nahodit, nejde to. Vlasec tvoří paruky.Proto raději rozbaluji rezervní feeder, ale tento den jej již nenahodím.Nejdříve totiž nahazuji prut na plavanou. Splávek se dotkl hladiny a položil se na ní. A leží neustále, jako by celou montáž něco nadlehčilo.Tak teda tumáš ! …Věšák ? Čtyři metry dlouhý match prut se pomalu ohýbá.Mohu počítat, jedenadvacet, dvaadvacet, brzdu na navijáku bych stačil povolit a utáhnout a zase povolit, kolik mi ryba zaseknutá na tenkém vlasci dala času. Odkud si ode dna vystoupal k hladině obrovský vír a pomyslný startér stiskl spoušť startovací pistole. Centrepin se za srdceryvného řevu cvrčka brzdy zozezvučel, klička mi málem přerazila prsty. Tak ted to bude mazec! Jaké mohu mít šance říkám si. No žádné, tak se pokusím alespoň rybu spatřit.Scénář je stejný…podpluté stromy,únik na hloubku. Jenže tenoučký prut s vrhací zátěží 8-20gramů, slabý vlasec, malinkatý háček a naviják…kolečko s převodovým poměrem jedna ku jedné.Vůbec nevím jak brzdit.Dlaní druhé ruky ? Nesmysl.Nakonec je to jednoduché ..Proutek má neskutečně tenkou rukojeť,uchopím jej nad připevněným navijákem a palcem dobržďuji naviják o hladký okraj kolečka. Je to moje první ryba na centrepin.Ten bezprostřední kontakt s rybou je úžasný, je to vyšší level než se smekacím navijákem. A tak získávám první metry vlasce s poloprázdného centrepinu zpět.Najednou v centrepinu vidím obrovskou výhodu.On se totiž vůbec nekroutí vlasec přes rolničku navijáku, jak je tomu u navijáků smekacích. Tam by už bylo po těch četných výpadech nejspíš vymalováno. Čas pro mě v tuto chvíli přestal existovat.Mám v rukou tu překrásnou hračku – ohnutý rybářský prut a rybu tak deset metrů od břehu.Další kapr. Podebrat jej bude problém. Velký problém. Kaprovi je to asi nepříjemné, když se jej snažim udržet u hladiny. Pánové a dámy…prut opisuje křivku písmene omega, už měl být dávno zlomen, stejně jako já. A vlasec drží takřka neuvěřitelně.Ono by se to mohlo povést. A taky že jo ! Další kapří mamina 78 cm, tu alespoň vyfotím telefonem a pouštím zpět. Mohla vážit tak 10 až 11 kg. Mnozí si řeknou to není žádný velký kapr. Tak to je celkem jejich problém protože , to co jsem při zdolávačce prožil by se dalo nazvat smrtící nirvánou. Nenapadá mě nic ze všech pozemských zážitků, co by se tomu dalo přirovnat. Ještě půl hodiny po zdolání ryby se klepu jak drahý pes na zmrzlém chodníku. Vůbec nechápu, jak mohl prut a vlasec vydržet. Když jsem si myslel po hodině, že se můj adrenalin vrátil do původního řečiště pokouším se nahodit. Ani náhodou se to nedaří.Mám problémy sbalit, abych tam půlku věcí nezapomněl, nebo abych si pruty nerozšlapal. Podle břehu kráčím lehkou chůzí, mám pocit , že létám. Ač unaven doma nespím, jsem v tom pravém rybářském tranzu a jelikož mám ještě asi 20 kg namočeného partiklu, vyrazím ráno znova. Nakonec jsem usnul a zaspal. No a co. Jedu na poledne. Věřím si natolik, že si řeknu: je úplně jedno kam si sednu, když jsou Bohové šílení, ryby si mě najdou i na tom nejnesmyslnějším místě.nejdu moc daleko, usedám na první místo , kde je trošku přístupný břeh, kde mohu nahodit udice, lehnout si na záda a pozorovat mraky a nahlas citovat oslavné verše pro Božstva doprovázející mé rybářské osudy. Nakrmím, nahodím dva feedery, uvelebím se na záda a v horizontální poloze pozoruji mraky. Jarní slunce příjemně hřeje…usínám.Probouzí mě až šplouchání vlnek.Zvedl se vítr.Přehazuji pruty, na které nebyl za 2 hodiny co jsem spal ani záběr.Není divu. Dno je tady nejspíš čisté, bez potopených stromů a převislých větví.Ten vítr, je ale větrem naděje. Jen usednu na zem v ruce mi přistává rukojeť feederu,která ještě chviličku předtím spočívala na zemi.Za zvuku brzdy uchopím prut. Ryba tam je, ale mé úvahy o její velikosti přeruší pomalé a kývavé pohyby ze strany na stranu. Jakoby dělala ne,ne, ne a nechala se postupně zvedat ode dna. A přitom je tam cítit tíha. Takhle se chová tvor jediný AMUR ! Na zvlněné hladině prosvícené sluncem se objeví monstrózní válec s velkýma očima se zlatým brněním udatného bojovníka. Amur z elitní legie Svatého Petra byl vyslán, aby mě pokořil a pošlapal mojí pýchu. Amurů jsem zdolal desítky,voda je prokysličená, bude to souboj , než někdo z nás vyčerpáním neskloní hlavu. Tak, pohlédli jsme si do očí tak tumáááášššššššš! Jako bych od amura slyšel při prvním padesátimetrovém výpadu, kdy odpovídá pouze brzda navijáku. Pak je tady druhý, třetí, pátý, desátý výpad vedený rychlostí Japonského torpéda při útoku na Pearl Harbor.. Už cítím svoje záda…Zase diváci na svahu nade mnou. Zase ta tribuna. Kdy já už jsem to zažil? A zase ten amur. Už nikdy bych nenechal podebírat amura jiným rybářem. Vím, že dokud si s podebráním amura nejsem stoprocentně jistý, podběrák pod ním prostě nezvednu. Moje mysl ovládá i moje pohyby a protože vidím , jak se amur nad podběrákem otáčí, raději nechám amura ještě projet vodní plání. Na další pokus už jej podebírám. Je klidný jako beránek. Mám štěstí, že vedle sedí kapraři, kteří sledovali mé počínání a ochotně nabídli podložku váhu a obsluhu mého fotoaparátu. Amur se dosud dožil délky 102 cm a váhy 14,5 kg. Kolegům děkuji za fotodokumentaci a rybu pokládám do vody. S elegancí odplouvá zpět ke své jednotce, aby jim zvěstoval, že na břehu sedí rybář s neuvěřitelnou dávkou štěstí, při kterém stojí samo Božstvo, které muselo snad zešílet.

Na kouzelnou tůň jsem již na jaře nejel. Nechtěl jsem si vyčerpávat porci snů pro příští sezóny, když se ke mně zachoval rybářský osud tak uctivě. Tyto zážitky mi přinášejí nesmírnou radost. Každý to máme nastavené jinak. Někdo chce vyhrávat rybářské závody, soutěžit a pyšnit se tituly, někdo uznává jen svoje prvenství a život na stupních vítězů. Já děkuji za krásný život obyčejného rybáře. Je to krásný dar od Bohů.

Když píši tyto řádky nemohu nevzpomenout na dnešní svět, ze kterého se vytrácí lidskost, pochopení a zdravý rozum. Stále častěji se stáváme figurkami v manipulačním prostředí prapodivných her. Řešíme mnohdy věci, které ani náhodou nemůžeme ovlivnit. Je jedno, jaký zastáváte Vy rybáři názorový proud. Vždy si ale vzpomeňte na tu radost z rybaření,je naprosto úžasná, proto si ji nenechte nikým a ničím vyrvat ze svých srdcí.

Vašek Turek