Plavaná a její techniky
Přidáno: 7. Únor, 2019
Plavaná je nepochybně jeden ze základních způsobů rybolovu a je poněkud opomíjena mezi ostatními způsoby lovu ryb. Mnoho rybářů používá tuto techniku jen pro ulovení nástražních rybek a považuje plavanou jako vhodný způsob lovu pro děti a začátečníky, kteří pak jistě přejdou na ty „pravé“ způsoby lovu. Je to dáno názorem, že takto lze ulovit jen malé ryby, kvůli kterým přece k vodě nechodíme.
Ani v rybářských časopisech není příliš mnoho článků na toto téma, ačkoli se jedná o velmi zajímavou a rozmanitou disciplínu rybolovu, ve které dosahují naši přední závodníci úspěchů i na mezinárodní úrovni. Málo co se vyrovná pohledu na splávek, ten styčný bod mezi dvěma světy, signalizující záběr mnoha různými způsoby.
Rád bych Vám v tomto dvoudílném článku přiblížil základní techniky lovu na plavanou z mého pohledu závodního rybáře. Konkrétně lov s bičem, děličkou, prutem typu match a boloňkou.
Lov s bičem
Lov s bičem je základní technika lovu ryb používaná jistě po mnoho tisíc let, která se v průběhu času příliš nezměnila. Bič je vlastně teleskopický prut bez oček a bez držáku navijáku, na jehož špičce je připevněn vlasec se splávkem, zátěží a háčkem.
S bičem se loví v malých vzdálenostech dle délky prutu a hloubky v lovném místě. Tato technika je vhodná pro rychlý odlov menších a středně velkých ryb. Při troše trpělivosti a kvalitě náčiní lze ovšem zdolat i ryby větších velikostí, k překvapení mnoha rybářů.
V současné době se používají pruty z uhlíkových vláken v délce nejčastěji od 2 do 10 m (obr. 1). Tyto pruty jsou velmi lehké a pevné a cenově nepříliš náročné. Liší se samozřejmě v kvalitě použitého materiálu. Ve větších délkách oceníme pruty vyšší třídy, které vynikají při malé hmotnosti velkou tuhostí potřebnou pro rychlou reakci při záběrech.
Biče jsou většinou zakončeny jemnou špičkou ze skelných vláken, na kterou se lepí kvalitním vteřinovým lepidlem rychlospojka (obr. 2). Ta slouží k rychlému a bezpečnému připevnění smyčky vlasce udičky a musí být proto té nejvyšší kvality.
Při lovu na bič se používají na stojatých vodách citlivé splávky tužkového tvaru s jemnou anténkou, nejčastěji v gramážích 0,2 – 4 gramy (obr. 3a) v závislosti na vzdálenosti ve které lovíme. Na vodách tekoucích je lépe použít kulatější tvary s dlouhým ocelovým, popř. karbonovým kýlem pro lepší stabilitu v proudu (obr. 3b), často s vedením vlasce skrz tělo splávku. Pro připevnění splávku k vlasci je nejlepší silikonová hadička, klasická izolační bužírka je pro svou tvrdost méně vhodná. U splávků s delším kýlem doporučuji tříbodové spodní připevnění, přičemž poslední silikon by měl o několik mm přečnívat přes konec drátu či karbonu. Zamezí se tím poškození jemného vlasce o ostré hrany konce splávku (obr. 3c).Vybrat vhodný splávek nebývá vždy jednoduché. Někde se více hodí anténka žlutá, jinde červená, mnoho rybářů preferuje anténku dvoubarevnou. Splávky pro lov v malých vzdálenostech mají anténky tenké, vyrobené ze skelných vláken. Pro větší vzdálenosti použijeme splávky se silnější plastovou anténou.
Splávek je vždy třeba precizně vyvážit pro co nejlepší indikaci záběru, ovšem nikoli na úkor jeho viditelnosti. Tělíčko splávku by mělo být celé pod vodou, záběr signalizuje pouze anténka, popř. její část. V plavané se obecně používají k vyvažování splávků broky a průběžné olověné zátěže ve tvaru olivky (torpily). Splávky do 1 gramu vyvažujeme převážně jen řetízkem broků, u větších splávků lze použít i torpilu. Obecně platí, že montáž s torpilou je méně citlivá, než montáž výhradně s broky. Rozložení zátěže v montáži je záležitost, která velmi ovlivňuje předkládání nástrahy rybám a tím i intenzitu braní.Pokud chceme lovit ryby z vodního sloupce, rozložíme broky rovnoměrně po celé délce montáže se stejnými rozestupy pro pomalé propadávání montáže (obr. 4a). Pro lov větších ryb, které se pohybují většinou u dna, soustředíme broky ve spodní části montáže do skupinky pro rychlé potopení montáže ke dnu (obr. 4b). Tyto broky ve skupince lze nahradit výše zmíněnou torpilou, kterou je třeba z obou stran „zazátkovat“ malými bročky (obr. 4c). Několik tzv. záběrových bročků umístěných blíže u háčku umožní lépe sledovat průběh jemných i tzv. zvedavých záběrů. Vždy je lépe použít velikosti broků v sestupné tendenci, tedy čím blíže k háčku, tím menší brok.
Nelze říci, které uspořádání broků je nejlepší, záleží na konkrétních podmínkách v daném okamžiku. Někdy stačí posunout bročky o několik cm výše či níže a ryby začnou „zázračně“ brát. Obrovskou úlohu zde hraje rybářova zkušenost.
Kmenový vlasec pro lov s bičem by měl být velmi pevný v uzlu a velmi průtažný, většinou se používají průměry 0,10 – 0,14 mm. V plavané se vždy používají návazce vyrobené ze speciálního návazcového vlasce. Návazce (forpasy) jsou vždy tenčí, než hlavní vlasec. Důvodem je jejich menší viditelnost pro ryby. Ideální průměr návazců je o 0,02 mm tenčí, než hlavní vlasec, např. kmenový vlasec 0,14 a návazcový 0,12 mm apod. Při uváznutí tak většinou přijdeme jen o návazec, který lze snadno vyměnit za několik sekund.
Při lovu s bičem používáme návazcové vlasce v průměrech od 0,07 do 0,14 mm v závislosti na síle kmenového vlasce a velikosti háčku. Délka návazců kolísá od 10 do 35 cm, přičemž výměna za jinou délku během lovu dokáže někdy ryby přimět k záběrům.
Návazec k hlavnímu vlasci se připevňuje buď systémem „smyčka – smyčka“ (obr. 5a), užitím rychlospojky (obr. 5b) nebo malým obratlíkem (obr. 5c). Osobně preferuji malý obratlík pro všechny disciplíny plavané. Celková délka kmenového vlasce a návazce by měla odpovídat délce biče.
Návazce je ideální vyrobit doma ve větším množství, v různých délkách, s různými háčky a různými průměry vlasců. Na jejich skladování a převážení se používají různé druhy zásobníků ze dřeva, plastů apod.
Miloslav Dvořák
vedoucí ryb. kroužku a závodní rybář
